Kouzlo obojku

Obojek má v BDSM nezastupitelný význam: představuje základní znak dominantně-submisivního vztahu, je pevným poutem mezi submisivním a dominantním partnerem. K obojku se jako k zástupnému symbolu upínají tužby snad všech submisivních jedinců. Obojek vyjadřuje ze strany submisiva, že je „vlastněn“ a chráněn Dominantem, ze strany Dominanta pak vyjadřuje nabytí „vlastnických“ práv i přijetí povinnosti péče o submisiva, který se mu odevzdává. Obojek je tak skutečně výmluvným hmatatelným znamením onoho předání moci (viz Encyklopedie na www.fem-dom.cz, heslo Power exchange), kdy se submisiv dobrovolně odevzdává Dominantovi.   
Sám si pamatuju velmi dobře na to, jak sžíravě jsem po obojku toužil, jak jsem prahl po tom, abych mohl pokleknout k nohám Paní, vroucně je políbit a pak si nechat kolem krku připnout ten proužek voňavé kůže, který bude znamenat, že Jí patřím a že Ona mě přijímá jako má Paní. Nikdy nezapomenu na den, kdy mi moje Paní obojek poprvé nasadila. To, co se v tu chvíli odehrává v subí duši, když se obojek prvně dotkne krku, je naprosto nepopsatelné. Je to tak elektrizující pocit, plný vzrušení. Klečícímu subíkovi se nedostává dechu, tělo se znatelně třese a potí pod náhlými návaly horka. Poté, co přezka zaklapne, napětí odpadá a vnitřní svět subíka prostupuje naopak pocit klidu, spokojenosti, štěstí, oddanosti a především pokory. Tento malý rituál spojí Dom a sub partnera s konečnou platností v jeden D/s pár, kdy každý z nich přijme svou roli i svou odpovědnost a okamžik nasazení obojku se tak stává nezapomenutelným a neopakovatelným.
Opětovné nasazení obojku tyto pocity vyvolává znovu – jen s mírně oslabenou intenzitou. Asi si na to nelze nikdy zvyknout. Pokaždé, když mi Paní nasadí obojek, opět se ocitám ve své submisivní roli, a to v plné nahotě (povětšinou doslova :-)). Nasazení obojku je jasným signálem, že již nejsme rušeni okolními „vanilkovými“ okolnostmi a já mohu bez obav z indiskrétnosti přepnout do „modu otrok“. Svůj obojek přitom nosím tak hrdě a s láskou. Není to jen výraz mého postavení. Obojek vnímám jako šperk nemalé hodnoty. Alespoň pro mě osobně je to totiž skutečně osobní Dar od mé Paní, spojený emocionálně s okamžikem, kdy se Ona rozhodla přijmout mou submisivitu. Nemyslím teď jen jeho estetické kvality, ale sílu symbolu, tak elektrizující jak pro submisivní, tak pro dominanntí stranu. Právě toto osobní pouto vytváří z obojku artefakt s takovým symbolickým rozměrem. Každé nasazení obojku se tak stává malou slavností. Obojek přitom nosím trvale – byť povětšinou ne fyzicky. Jak totiž řekla správně má Paní: Krk totiž není ve skutečnosti to, co obojek spoutá. Ve skutečnosti je to subíkova duše...