Reportáž psaná od nožiček aneb Foot večírek v BDSM klubu

V jeden březnový pátek se uskutečnil v blíže nespecifikovaném pražském BDSM klubu již historicky druhý večírek ve znamení footfetish aktivit. Jelikož jsem měl tu čest ho jako doprovod Paní navštívit, mohu se krátce se podělit o několik dojmů z této velmi příjemné a vyvedené akce s dalšími čtenáři. 

Začátek celé akce byl naplánován nejpozději na 21 hodinu. Měli jsme v plánu dorazit už chvíli po oficiálním otevření po 17 hodině, bohužel však neplatí jen „subík míní, Paní mění“, ale i plány Paní někdy ovlivní okolnosti, jimž dokonce ani Ona nemůže poručit. Přes veškeré naše plány a záměry jsme nakonec přijeli s pomyslným jazykem na vestě až na onu devátou večerní. Tady je vhodné se na chvíli zastavit a ozřejmit několik limitů, které tento text má. Ačkoliv je psán a zařazen do sekce Reportáže, už ze samé podstaty, že jsme dorazili o něco později, nelze o reportáži v plném slova smyslu mluvit. Za druhé jsem část času strávil dílem z trestu, dílem z rozmaru své Paní v celách, které kouzelné prostory BDSM klubu nabízely, a tedy jsem logicky opět nemohl sledovat dění. Dalším limitem pak bylo to, že jsem se samozřejmě plně věnoval své Madam, příliš jsem se tedy nestačil rozptylovat tím, co se děje jinde v jiných místnostech. Nějaké investigativní slídění by mi stejně nebylo milé z důvodu narušování příjemné atmosféry. Ve výsledku je tedy tento text spíše shrnutím subjektivních dojmů z dané akce, než klasickou reportáží, domnívám se však, že to nebude na škodu celkovému vyznění. 

V čase našeho příjezdu už byla většina osazenstva rozptýlena dílem po společenské místnosti, dílem v kuřáckém salonku, dokonce už probíhaly i nějaké masáže unavených nožiček. Prostě bylo relativně živo. Nechtěli jsme tedy zbytečně marnit čas a po úvodní registraci, kdy jsme získali praktické jmenovky (výtečná pomoc při seznamování, resp. hledání osob, dosud známých jen pod internetovými nicky) a lístky do tomboly, objednání něčeho dobrého k osvěžení po dlouhé cestě a nutném pozdravení se s přáteli, jsme také zapluli do salonku naladit se v tamním kouzelném prostředí na atmosféru už viditelně slibného večera. Díky milosti své Paní jsem si svůj dopředu slíbený trest – pobyt v klidu a tichu v potemnělé cele – mohl odbýt hned z kraje a tak jsem si poté i já mohl užívat rozličné zábavy, která se naskýtala.

Každá akce podobného ražení stojí a padá s účastníky, neb i tady platí jaké si to uděláš, takové to máš. Je třeba říci, že společnost se i tentokrát sešla dobrá (odhadem kolem 60 účastníků), alespoň já jsem neměl s nikým žádný problém, ani jsem ničeho takového nebyl svědkem. To je nutné zdůtaznit už proto, že narozdíl od minulé akce nebyla tato už pojata jako femdom, neboť cílem bylo přizvat i lidi, kteří jsou sice footery, ale nikoliv submisivní. Což na druhou stranu pro nás submisivní, kteří jsme byli pod dohledem svých Dam, na realitě nic nezměnilo, ať už organizátoři deklarovali zaměření akce jakkoliv. ☺ Ač se tedy sešly dva odlišné světy, všechny pojilo společné pojítko lásky ke kráse ženských nožek a jak pánové (bez rozdílu, zda sub či nikoliv), tak Dámy si toho uměly dosyta užít, co jsem tak mohl vidět. Rozhodně tedy platilo „kdo si hraje, nezlobí.“

Kromě privátních footerských aktivit v podobě rozličných masáží, líbání nohou a dalších footfetišistických hrátek (k dispozici byla ovšem i masážní vana!), které se na individuální bázi ve větší či menší míře praktikovaly po prostorách de facto celého klubu, či společenské konverzace, organizátoři připravili i dva speciálnější druhy zábavy, o nichž je určitě potřeba se zmínit. Tou první, která mi zcela vyrazila dech, byla demonstrace chůze bosky po skleněných střepech, což si poté mohli vyzkoušet i dobrovolníci. Bylo to něco, co např. na mě konkrétně zapůsobilo velice silně a skutečně musím vyjádřit svůj obdiv všem, kteří si to vyzkoušeli. Já sám jsem – i přes to, že to bylo přání mé Paní – na to tu odvahu neměl. Narozdíl od Ní, čímž mi opět výmluvně předvedla, že není v našem vztahu ta nahoře jen verbálně a pro nic za nic. Slyšet jak pod Ní praskají střepy pak už pro mě  bylo moc a musel jsem to jít rozdýchat na čerstvý vzduch, nadšení těch, co v sobě tu odvahu či zvědavost našli, jsem tedy sledoval až s odstupem. Každopádně vložka to byla nepochybně originální, a soudě dle následných debat, leckomu odhalila netušené rozměry toho, co taky může být footfetish. :-)

Druhým zpestřením pak byla tombola – samozřejmě plně v duchu akce. Bylo připraveno několik tematických cen jako např. umělecké foto nožek hlavní organizátorky s následným podpisem a osobním věnováním, fetišisty jistě potěšilo několik pěkných punčošek, subíci mohli vyhrát květiny pro své Dámy, v jednou z cen byly i pěkné lodičky s kovovým podpatkem či osobní masáž. Účastníci nečekali jen jaké číslo se vylosuje a co za cenu k němu připadne, ale měli možnost dopředu umístit lístky se svým pořadovým číslem na vystavené ceny, tedy dopředu věděli na co se těšit a napětí se tak jen dalo krájet (v dobrém míněno). Pikantním zpestřením bylo, když má Paní vyhrála vlastní cenu – tedy subíka na hodinu k volnému použití – jíž se ovšem obratem vzdala ve prospěch jiné šťastné výherkyně. Ani při tombole nebyla nuda a osazenstvo se několikrát od srdce zasmálo.

Nemá myslím cenu vypočítávat detailně průběh celého večera – rozhodující je podle mého dojem a atmosféra. Jaké je to, opečovávat krásné nožky, což bylo hlavní náplní celého večera (a pozdního rána), jistě taky není zapotřebí zbytečně rozvádět. Ve zkratce lze říci, že nálada byla výborná a od toho se odvíjelo vše ostatní. Na večírku se sešla milá bezproblémová společnost s chutí hrát si, užívat si a bavit se. K organizátorům tak je nutno směřovat díky za skvělou ideu a organizační zajištění akce, vše konané s očividným osobním zaujetím. Nelze ale opomenout ani neméně důležité lidi, na které se při podobných akcích často zapomíná, a to samotné majitele klubu, kteří tam hostili veselou společnost až do časných ranních hodin, i milý personál, zajišťující hladký chod skvěle zásobené kuchyně i baru. Těm všem tedy patří díky!

Setkávám se čas od času s obavou, jak takové akce probíhají, zda tam lze dorazit, jak moc je společnost uzavřená, jak těžké je pro nováčka zapadnout. Vzato souhrnně, tyto obavy jsou povětšinou liché (samozřejmě nelze vyloučit defekt lidského materiálu, je-li někdo potížista, holt nezapadne, ale nijak se vážněn není čeho bát). Skutečně se jednalo o velice příjemnou akci ve stylovém prostředí s fajn společností, výsledkem čehož byl velice příjmený večer strávený mimo šeď každodenních dnů. Očividně byla založena velmi pěkná tradice, která se bude, doufejme, nadále úspěšně rozvíjet. Kde jinde se na vlastní kůži přesvědčit, že nejlepší pohled na svět není ze hřbetu koně, ale od nohou ženy? :-)

V pěkném textu své dojmy z akce shrnul také další pravidelný účastník, známý v kuloárech jako Patrikk.rw. Jeho reportáž naleznete zde: 

https://www.nozky.com/clanky/rubriky/foot-fetish/footfetish---akce-po-cesku.html