Zamyšlení nad Venuší v kožichu Leopolda von Sacher-Masoch 

Venuše v kožichu je dnes již klasické dílo erotické literatury, jehož autorem je Leopold, rytíř von Sacher-Masoch (jeho životní příběh je rámován daty 1836-1895). Předpokládám, že základní obrysy obsahu jsou obecně známé, přesto si dovolím děj alespoň v kostce shrnout pro nutný kontext.  

 Leopold von Sacher-Masoch čtenáři v knize předkládá příběh mladíka Severina von Kusiemski, jenž se natolik zamiluje do čarokrásné Wandy von Dunajew, jež mu připomíná Venuši. Severin se jednoho dne při rozhovoru Wandě svěří, že by chtěl být její otrok, dokonce jí vyzná lásku a požádá ji o ruku. Wanda zezačátku odmítá, nakonec ji ale Severin dostává tam, kam si přeje.  Wanda se nakonec uvoluje Severinovi jeho sny splnit a bičuje jej a mučí fyzicky i psychicky. Severina takové konání velmi vzrušuje a uspokojuje, především má-li Wanda na sobě oblečeno něco s kožešinami (odtud Venuše v kožichu). Díky tomu Wandě více a více propadá a přitom otevírá svým fantaziím stavidla. Naopak Wandu ale trýzní výčitky svědomí. Nechce se unáhlit, dokola Severinovi dává najevo, že ji tlačí někam, kam ona nechce, že jejím ideálem není otrok, ale muž, jehož by si mohla vážit. Upozorňuje ho, že pokud ji přesvědčí, že je takovým mužem, bude mu oddanou manželkou, jako k otrokovi se ovšem bude chovat diametrálně odlišně. Severin se ale natolik zaujat svou ideou či obsesí, že Wandino varování neslyší. Následkem soustředěného tlaku Wanda přichází vnucované roli vládkyně na chuť.

Mohlo by se zdát, že nyní tedy budou oba spokojeni, leč opak je pravdou. Příběh začíná gradovat v okamžiku, kdy Wanda roli přijímá, ona i Severin za sebou pálí mosty a odjíždění do Itálie. Wanda jako paní v první třídě, Severin jako její faktický otrok, na veřejnosti sluha pak odděleně v třídě, odpovídající jeho pozici. Odevzdává Wandě dokonce veškeré peníze a dokumenty, jeho proměna je tedy dokonána. Pokud už dříve Severin občas poznával, že ne vše je v realitě tak příjemné ve snech, ale tím, že si v podstatě určoval po čem touží, nebylo toto poznání až tak existenciální, s odjezdem do Itálie se všem mění. Ještě po cestě vystupuje Severin jako Wandin sluha, avšak po usazení se v Itálii se stává skutečným otrokem, už díky tomu, že je existenčně odkázán na Wandu. Wanda se naopak plně a nezastřeně vžívá do dominantní pozice. Nutí Severina přijmout otrocké jména, čímž dělá tlustou čáru za svým minulým životem a přestává být tím Severinem, o kterém Wanda kdysi rozvažovala, zda ho miluje, dává mu podepsat otrockou smlouvu s klauzulí o tom, že ho smí i zabít, nechává ho potupně bičovat černošskými služebnými  a především – mučí ho tím, že se ohlíží po jiných mužích. To, co dříve Severina vzrušovalo, ho nyní spíše mučí a on se ve snaze zalíbit Wandě pouští stále hlouběji a hlouběji. Nakonec se tak stává přesně to, před čím Wanda Severina varovala: přestává si ho vážit jako muže – podává mu dokonce dýku, aby ukončil svůj život, on toho však není schopen, utíká, ale nakonec se vrací. Celý proces proměny pak vrcholí scénou, kdy Wanda nechává Severina zbičovat svým řeckým milencem a oba se jeho ponížením baví. Poté Wanda i s Řekem, jemuž sama touží se poddat, odcházejí a ponechávají Severina jeho osudu.

Musím říct, že po dočtení jsem byl z Venuše velmi rozpačitý, neváhám říci dokonce zklamaný. Ne, že by zde nebyly zajímavé pasáže (jiné mne naopak neoslovily, ale to už tak bývá). Možná jsem se stal obětí svých a priorních očekávání pod vlivem toho, že o Venuši v kožichu se obecně mluví jako o pomyslné „bibli“ submisivity. Nemůžu se zbavit dojmu, že málo co je mylnější, než tato charakteristika. Lze sáhodlouze diskutovat o tom, zda Severin je či není submisivní. Pro mne osobně jeho chování vykazuje zřejmé znaky tzv. vedení zdola a dokud jeho vyvolená Venuše dělá to, co se Severinovi líbí, je spokojen. V okamžiku, kdy ona jím vnucovanou roli přijímá a dovádí ji do praxe, Severinovy pocity se rázem mění a příběh dostává pomalu, ale jistě negativní vyznění. Celé je to umocněno tím, že Severin nedává vinu sobě, ale Wandě. Té Wandě, kterou vlastně jen dotlačil k tomu, co sám chtěl, a to i přes její výhrady a varování. Osobně vidím v Severinovi spíše masochistu a fetišistu než skutečného submisiva. Venuše v kožichu je tak v mých očích trefným mementem ohledně používání těchto pojmů. Neplatí, že submisivita, masochismus a fetišismus kráčejí ruku v ruce či že jsou v každém obsaženy stejným dílem. Je to triviální sdělení, leč často se na něho zapomíná, jak jsem si právě při četbě Venuše uvědomil.

Závěr, jakýsi epilog celého díla, pak na mě zapůsobil vysloveně depresivně. Už během klíčové scény s Řekem Sacher-Masoch vkládá Severinovi do úst tato slova: „Najednou jsem teď se strašlivou jasností uviděl, kam slepá vášeň, rozkoš zaváděla muže od Holoferna až po Agamemnóna – do slepé uličky, do sítě zrádné ženy, do bídy, otroctví a smrti. Bylo mi jako bych se probudil ze sna.“  V podobném smyslu se vine i onen epilog. Když Severin zpětně hodnotí svou zkušenost s Wandou, je mu položena otázka jaké je morální ponaučení z jeho příběhu. Severin se nejprve prudce rozkřikne že to, že byl osel a že měl Wandu zbičovat on. Myšlenku pak rozvádí tíms měrem, že mezi mužem a ženou není možné patrnerství, ale že jeden že vždy vládcem a druhý otrokem, že tedy člověk má jen jednu volbu: být buď kladivem nebo kovadlinou. On že byl osel a udělal ze sebe otroka ženy. Neboť kdo se nechá bičovat, zaslouží být bičován.

Ani v závěru tedy Sacher-Masoch nedopřává Severinovi kritickou reflexi vlastního chování (kterou mu vlastně s odstupem dává Wandin dopis, kde mu vše vysvětluje, Severin je ale natolik upnut sám ma sebe, že mu chyba nedochází) a klade mu do úst slova bolestné deziluze a zklamání, a to tak silná, že alespoň ve mě osobně toto zakončení spolehlivě převrstvilo jakýkoliv příznivý dojem z předchozích pasáží. Severin se pro mě tak stal tragickou, egoistickou postavou, kterou sice mohu do jisté míry litovat (neodbytně se ale přitom vkrádá na mysl myšlenka, že si za veškeré utrpení může sám, neboť Wanda jen podlouho plní jeho přání a on je ten, který nedbá na její varování), nemohu se s ní však ztotožnit. Wandin dopis, který se marně stává Severinovi zrcadlem, také myslím zaslouží ocitování: „... mohu Vám ještě jednou přiznat, že jsem Vás velmi milovala. Vy sám jste ale můj cit zadusil svou fanatickou oddaností, svou šílenou vášní. Od toho okamžiku, kdy jste se stal mým otrokem, jsem cítila, že už se nemůžete stát mým mužem, ale připadalo mi to pikantní, uskutečňovat Váš ideál a Vás snad – zatímco já jsem se skvěle bavila – vyléčit. ... Vašemu životu jistě nebude chybět slunce, pokud nad Vámi ztratila moc Vaše fantazie a do popředí vystoupily ty vlastnosti, které mě zpočátku tolik přitahovaly – jasnost myšlení, dobrota srdce a především – mravní vážnost. Doufám, že jste se pod mým bičem uzdravil, léčba byla krutá, ale radikální.“  

Tím nechci říct, že Venuše v kožichu nemá být čtena. Naopak jsem přesvědčen, že patří k povinnému vzdělání každého BDSM pozitivního jedince, nejen z důvodů historických, ale proto, že podnes vyvolává (mohu-li soudit podle sebe) celou řadu vnitřních otázek a napomáhá tak sebeuvědoování a vnitřnímu zrání. Ukazují např. výše citovaná slova Wandina dopisu na prokletí, jež D/s orientace přináší? Nebo jsou naopak upozorněním, že i submisivní muž musí být především mužem, tj. že si ho musí žena jako muže vážit? Je možný být submisivní a zachovat i (sebe)úctu? Sacher-Masoch se ve své době domníval, že ne. Sám však upozornil, že žena nebude muži družkou do doby, než mu bude rovna právy, vzděláním i prací. Narozdíl od konce 19. století jsme se snad této rovině přiblížili. Pokud by se psal příběh Severina von Kusiemski a Wandy von Dunajew dnes, byl by tedy jiný? Tyto otázky, plynoucí z četby Venuše v kožichu s odstupem více než sta let, jsou podle mého soudu vlastně mnohem víc, než kdybychom ji dnes četl jen jako pouhou relikvii nebo dokonce jen prostý erotický příběh. Nakonec zjišťujeme, že jsme rádi, že žijeme v dnešní době, a ne v časech Sacher-Masochových, neboť soudě dle poselství, vepsaného do stránek Venuše v kožichu, nebylo tehdy vyrovnávání se a nekonvenční sexuální orientací s ohledem na společenský tlak nic záviděníhodného. Konec konců je pravdou, že Venuše v kožichu fascinuje i moderní společnost, jež má svou sexuální revoluci dávno za sebou, příkladem budiž píseň Lou Reeda, inspirovaná právě Sacher-Masochovým nejslavnějším dílem, kterou naleznete i s textem na konci této stránky. Pro pořádek dodejme, že Venuše v kožichu se dočkala i několikerého filmového zpracování, a to již roku 1925, znovu pak v režii Massima Dallamana, podruhé Jesuse Franca (obojí roku 1969). 

The Velvet Underground and Nico: Venus in Furs

(skladba ze stejnojmenného debutního alba z roku 1967, autorem Lou Reed) 

Shiny, shiny, shiny boots of leather / Lesklé, lesklé, lesklé boty z kůže

Whiplash girlchild in the dark / Dívka s bičem ve tmě
Comes in bells, your servant, don't forsake him / Hlásí se zvonkem, tvůj služebník, nezříkej se jej
Strike, dear mistress, and cure his heart / Udeř, drahá paní a vyleč jeho srdce

Downy sins of streetlight fancies / Jemné hříchy pouličních rozmarů
Chase the costumes she shall wear / Stíhej kostýmy, které musí nosit
Ermine furs adorn the imperious / Kožešina z hranostaje je nedobytnou ozdobou
Severin, Severin awaits you there / Severin, Severin, tě tam očekává

I am tired, I am weary / Jsem unavený, jsem vyčerpaný
I could sleep for a thousand years / Mohl bych spát po tisíc let
A thousand dreams that would awake me / Je tisíc snů, jež by mě mohlo vzbudit
Different colors made of tears / Různé barvy vzniklé ze slz

Kiss the boot of shiny, shiny leather / Polib boty z lesklé, lesklé kůže
Shiny leather in the dark / Lesklá kůže ve tmě
Tongue of thongs, the belt that does await you / Jazyk z řemenů, pásek, který tě očekává
Strike, dear mistress, and cure his heart / Udeř, drahá paní a vyleč jeho srdce

Severin, Severin, speak so slightly / Severine, Severine, mluvíš tak slabě
Severin, down on your bended knee / Severine, padni na kolena
Taste the whip, in love not given lightly / Okus bič, z lásky není nijak mírný
Taste the whip, now plead for me / Okus bič, nepros za mě

I am tired, I am weary / Jsem unavený, jsem vyčerpaný
I could sleep for a thousand years / Mohl bych spát po tisíc let
A thousand dreams that would awake me / Je tisíc snů, jež by mě mohlo vzbudit
Different colors made of tears / Různé barvy vzniklé ze slz

Shiny, shiny, shiny boots of leather / Lesklé, lesklé, lesklé boty z kůže
Whiplash girlchild in the dark / Dívka s bičem ve tmě
Severin, your servant comes in bells / Severin, tvůj služebník se hlásí zvonkem

please don't forsake him / prosím, nezříkej se jej
Strike, dear mistress, and cure his heart / Udeř, drahá paní a vyleč jeho srdce