Dar

Jak tak v tichosti klečel u Jejích nohou a vychutnával si něžné hlazení po vlasech, rozjímavou náladu v jeho duši, kterou umocňovaly plamínky svíček, snažící se osvětlit potemnělý pokoj, najednou jako blesk rozrazil záchvět vděčnosti a oddanosti Paní, jdoucí ruku v ruce s myšlenkou: Cítím se na to! Zvládnu to! Dnes večer dokážu dát své Paní ten největší dar, po kterém Ona tolik touží... Chvíli sice ještě bojoval se svým strachem, nedokázal si totiž dosud představit, že by někdy vůbec svolil, aby k něčemu takovému došlo – s každou minutou však cítil jak jeho obavy slábnou a jak nabývá vrchu láska k jeho Paní a touha potěšit Ji tím, že vyplní Její dávné přání. Přání, které se tak začalo stávat i jeho přáním. Hlavou mu projížděly minulé rozhovory na toto téma a především slova Paní, jimiž vždy v závěru tlumila jeho zděšení: „Stane se to bez ohledu na Mou vůli, teprv až ty sám mi to budeš chtít dobrovolně dát. I pro mě to moc znamená a nechci si to vzít násilím, ač bych mohla. Chci to dostat darem, z tvého vlastního rozhodnutí a touhy...“ Uvědomil si při tom to, co tušil už dřív, ale jeho strach mu nedovoloval to vidět – jeho Paní ho má skutečně ráda a neudělá nic, co by mu jakkoliv ublížilo, jeho pocity staví dokonce nad vlastní sny a přání.

To poznání bylo poslední tečkou! Mlčky vzhlédl vzhůru a vyhledal oči Paní. Její ruka při jeho pohybu ustrnula a v Jejích očích se zračila otázka. „Má Paní...“ hlas se mu přitom drobně zadrhával, jak pořád bojoval sám se sebou. „Má Paní, chtěl bych Vám dát to, po čem tolik toužíte.“  V očích se Jí zalesklo – pak ale svraštila obočí a pohlédla na něho pátravým pohledem: „Co tak náhle? Seš si jistý?“ „Ano, má Paní, jsem. Přemýšlím o tom už dlouho. Přiznávám, že se bojím, a to moc, ale moje důvěra k Vám je silnější. Věřím, že mi neublížíte. Já bych chtěl, aby tenhle večer se pro nás stal památným... Chci Vám dát to, co můžu dát jen jedné a jen jedenkrát...“ soukal ze sebe potichu on. Odpovědí mu bylo neprve zamyšlené mlčení. Po chvíli se na něho však Paní podívala, pohladila ho po tváři a téměř úsečně řekla: „Tak na co čekáš? Běž do koupelny, snad víš, co tam máš dělat.“ Věděl. Vstal a brzy se již z koupelny ozývalo zurčení sprchy. Nespěchal, věděl, že musí být pro Paní skutečně pečlivý a důkladný ve své očistě.

Když vyšel z koupelny ven, udělal maximálně dva tři kroky – a strnul překvapením jako socha! Paní seděla v křesle uprostřed místnosti a kolem dokola hořely na zemi rozprostřené svíčky, které kreslily po stěnách strašidelné obrazce... Už ve sprše, jak tam byl sám, začala jeho odvaha zase opadat, a tahle atmosféra to jen posílila. Paní mu však už nedala příležitost, aby svému strachu znovu podlehl – mlčky ukázala ke Svým nohám. Byla v něm malá dušička, ale přišel k Paní, poklekl tam, kde bylo jeho místo, a s otazníky v očích Jí pohlédl do tváře. Paní jen ukázala na své šaty a lakonicky dodala: „Rozepni si to a kuř!“ Chvějící se rukou tedy začal neobratně rozepínat zip šatů, z nichž se okamžitě začal prodírat ven černý gumový penis. Viděl takovou věc poprvé, takže nejprve jen vyděšeně koukal – zdál se mu tak obrovský – ovšem vzhledem k atmosféře už byl natolik ve své „roli“, že i přesto se zmátořil a jeho rty obepnuly ten kus černé gumy a po drobném zaváhání začaly jezdit nahoru a dolů. Chvíli bojoval se studem a pocitem ponížení – Paní mu však nedovolila víc nad tím vším dumat. Jakoby četla jeho myšlenky, chytila ho za zátylek a přitlačila jeho hlavu níž, až měl penis až v krku. A dávivý reflex ho okamžitě přinutil myslel na jiné, bezprostřednější věci. To pokračovalo tak dlouho, dokud to Paní bavilo.

Dirigován Paní se tedy natolik zabral do činnosti, že posléze přestal vnímat čas a soustředil se jen na rytmus, resp. hloubku (pod vlivem Paní) svých pohybů. I pocit ponížení z této situace začal poněkud ustupovat do pozadí s tím, jak jeho heterosexuální já více a více podléhalo egu submisivnímu. Dokonce se přistihl, že ho tato situace, kdy klečí před svou Paní v této pozici, i svým způsobem vzrušuje... Náhle ho však Paní zastavila s tím, že už to stačí, a poručila mu, aby se odebral na postel a kleknul si tam na všechny čtyři. Jelikož už byl plně vyladěn na svou submisivní roli, nečekal na nic a s rozechvěním zaujal přikázanou pozici. Tak teď se to tedy stane... blesklo mu hlavou. Odevzdám své Paní ten největší dar, své panenství. Tato myšlenka na to, jak velký dar to pro jeho Paní je, mu znovu pomohla sebrat zbytky odvahy a pustit se do dalšího kola toho nekonečného zápasu s vlastním strachem (jeho mysl naprosto ovládl respekt z velikosti toho gumového penisu, jak ji poznal před chvílí doslova na vlastní ústa), jehož viditelným vyjádřením byl nepřehlédnutelný třes.

Byl tak pohlcen vlastními myšlenkami, že ani nevnímal, co dělá jeho Paní. Proto sebou trochu leknutím trhl, když ho z jeho myšlenkového světa vytrhl dotyk něčeho chladného mezi hýžděmi. Ten pocit záhy, bez slova varování, vystřídal jemný, leč intenzivní tlak, jak se Paní jala brát si to, co se rozhodl Jí darovat. Ten krok rozpoutal naprostý gejzír dojmů a emocí v jeho nitru. Paní byla skutečně ke svému majetku jemná a počínala si velice opatrně, přesto ale jeho pocity byly nepříliš příjemné. Ač byl sám překvapen, že ten akt nebolí, jak se předtím tolik obával. Už vzhledem k povaze situace měla vše v rukou toliko jeho Paní – on jen klečel s hlavou zaraženou po polštáře, který trochu tlumil jeho občasné sténání, a poslušně držel. Rytmické přirážení ze strany Paní, jež chvílemi střídala intenzitu i rychlost svých pohybů a prokládala je tu hlazením, tu zarýváním svých nehtů do zadku i zad svého otrůčka, ho přivedlo až k velmi zvláštnímu stavu odevzdání se, který dosud nepoznal. Zažíval díky své Paní stav naprosté dominance a submise a právě tento pocit mu pomáhal odpoutat se od těch nepříjemných fyzických vjemů, které toto jeho psychické rozpoložení nutně doprovázely.

Dostal se dokonce do takového tranzu, že si ani nepovšiml, když Paní se už zábavy nabažila. Ze zasnění ho – stále bez hnutí klečícího na posteli s pozadím vystrčeným vzhůru – vytrhl až Její hlas, volající ho k sobě. Chvíli mu trvalo, než sebral síly a zvedl se. Nakonec však s mírnou slabostí v kolenou předstoupil před svou krásnou Paní. Ta již opět seděla pohodlně usazena a pokynula mu, aby se usadil k Jejím nohám. Když tak učinil, vzala jeho hlavu do Svých rukou a položila si ji do klína. Jeho ruce v tom okamžení obemknuly Její nohy a začaly je hladit, stejně tak jako Její ruce jej hladily po tváři. Ani jeden z nich neměl potřebu hovorem rušit tento okamžik mlčenlivého souznění. On seděl pohodlně u nohou své Paní a cítil se tak bezpečně, psychicky ještě ne úplně vytržený z dojmu předchozích okamžiků. V tichosti a bez hnutí seděl a vnímal jen hladký materiál šatů Paní na jedné tváři a na druhé hebké dotyky Její dlaně, které ho nadále něžně hladila a svou trpělivostí mu pomáhala vyrovnat se s tou bouří vjemů uvnitř sebe a vrátit se tak v pořádku do reality. Konečně na vlastní kůži poznával, co je to ona submisivní zóna, ten stav vrcholného submisivního rozpoložení, o kterém si toho tolik přečetl na internetu.

Když Paní po chvíli poznala, že je konečně zpátky, sklonila se k němu a pošeptala mu do ucha slova, jež ho tolik zahřála u srdce: jak moc je jako Paní na svého subíčka hrdá, že v sobě našel tu odvahu, aby Jí dobrovolně předal Dar takové velikosti, čehož si Ona velice váží a nikdy nedopustí, aby byl tento okamžik předání jakkoliv zneuctěn nebo znevážen. Pocítil v tu chvíli takovou hrdost jako dosud nikdy. Hrdost na sebe sama, že dokázal překonat svou slabost a dovolil Paní posunout zase o kousek jeho vlastní hranice. Zjistil, že svého rozhodnutí vůbec nelituje, že je rád, že je společný zážitek tohoto večera zase spojil o něco pevnějším vnitřním poutem. A ten šťastný pocit nezeslábl ani později, když už usínal s rukama spoutanýma nad hlavou v posteli vedle své Paní, s Její hlavou opřenou o své rameno a vdechujíce tak před usnutím opojnou vůni Jejích nádherných vlasů. Její spokojené, poklidné oddechování pak bylo poslední, co v ten den slyšel...