U nohou okouzlující Lady

Třebaže už cestou za Lady pociťoval nervozitu, naplno se tento pocit rozvinul během třicetiminutového čekání. Přešlapoval na chodníku před danou adresou sem a tam, v pravidelných intervalech kontroloval čas a zmítaly jím u toho protichůdné pocity. Na jednu stranu si přál, aby ho blížící se smluvený čas schůzky donutil udělal poslední krok a zbavit se tak sžírající nervozity, zároveň byl z prvního setkání s Lady šíleně nesvůj. Zaujala ho svým psaným projevem, který prozrazoval inteligenci, zdravé sebevědomí, ne však hranou povýšenost, kterou mnohé pseudominy oplývají, a příjemnou civilní vstřícnost – aniž by tím však trpěla její autentická dominance. Už to ho mělo varovat, co ještě přijde. Možná to byla prozřetelná sebeobrana jeho podvědomí, který zachránilo situaci a nedovolilo, aby na poslední chvíli zbaběle utekl.

Nic ho tak neušetřilo šoku, kterým jím zacloumal v okamžiku, kdy Lady otevřela vstupní dveře, aby jej vyzvedla a odvedla do svého království. Lhal by, kdyby tvrdil, že se mu nezdála krásná už na fotografiích. Ale na skutečnost nebyl připraven. Vysoká, štíhlá, s nádhernými dlouhými kaštanovými vlasy, s pronikavýma bystrýma očima a milým úsměvem. Dojem, který ho zbavoval slov, jen umocňovaly zcela civilní, ale přesto krásné červené šaty. Se staženým hrdlem tiše pozdravil (a cítil se u toho jako moula, dlužno dodat, že to nemělo být naposledy), ona jeho pozdrav s úsměvem opětovala a pokynula mu, aby ji následoval dovnitř. Učinil tak velmi rád. Součástí nervozity z čekání byl i – pravda iracionální – strach, že ho na ulici někdo potká a nebo že neznámí kolemjdoucí poznají, co se před jejich zraky odehrává. Vždyť jak by se někdo jako on mohl dostat byť jen do blízkosti takové nádherné ženy… Následoval tedy mlčky Lady, která ho vedla dál ke svému hájemství, a jen stáhl hlavu mezi ramena a sklopil zrak, když na chodbě míjeli cizího člověka.

Za nedlouho stanuli před dveřmi, které chránily prostor, v něm je Lady neomezenou panovnicí. Ta mu pokynula, aby šel dál a jen mu nařídila, aby za sebou zavřel. Dveře s klapnutím zapadly do futer, on však už neměl na útěk zpět ani pomyšlení. Lady mu nabídla pití, což s rozpaky i díky odmítl. Následně se posadili proti sobě na pohovku a Lady ho vyzvala, aby se krátce představil. Podruhé během kratičké chvíle se cítil zcela marně. Jakkoliv si to doma připravoval, najednou se mu myšlenky úplně rozutekly, zvláště když se odvážil kradmými pohledy zabrousit k Lady. Ta seděla naproti němu, upíjela ze sklenice s vodou, usmívala se a snažila se mu dobře mířenými dotazy pomoci v jeho nervozitě, kombinované s ostýchavostí. Nakonec tedy ze sebe přece jen něco vymáčkl, aby poskytl Lady klíč ke svému nitru. Následně byl odeslán do sprchy, aby se připravil.

Když již vysprchovaný a svlečený, jen s pásem cudnosti, stál před dveřmi, aby podle pokynů Lady před vstupem zaklepal, naposledy se zarazil. Několik nádechů a výdechů, měl pocit, jako by na dveře klepala cizí ruka. Vteřiny, které dělily zaklepání a Ladyino vyzvání, aby vešel, se mu zdály věčností. Naopak když otevřel dveře a vešel, jeho mozek zareagoval bleskurychle. Pohled na Lady způsobil, že zkameněl ve dveřích. Pokud už ony červené šaty z ní činily překrásnou dámu, nyní před ním seděla neméně překrásná, leč domina. Červené šaty Lady v mezičase vyměnila za černý top a lackovou sukni stejné barvy. Vše ostatní, včetně podmaňujícího pohledu a úsměvu, zůstalo stejné. Lacková sukně ho přitahovala. Byl to materiál, který se mu líbil a vedle kůže rozezníval struhu jeho fetišismu, a toto bylo poprvé, kdy ho mohl vidět na vlastní oči. Toužil se dotknout, bál se ale jen se podívat. Styděl se, připadal si jak nadržený slintal, takže jeho zrak lítal sem tam, neodvažoval se zírat na Lady nepokrytě. Až po chvíli si uvědomil, že je to tatáž sukně, kterou má na sobě Lady oblečenu na oné fotografii, kterou viděl na internetu a která se mi tolik líbí.

Těch několik vteřin stačilo naprosto k tomu, aby se rázem ocitl tam, kde by měl být. V jejích osidlech. Když mu Lady přikázala, aby po čtyřech přišel k ní, nebyl žádný problém to splnit. Lady mu přikázala, aby na stolek položil klíčky od pásu cudnosti, poškádlila ho, že uvidí, zda jej odemkne, pak mu kolem krku zasadila vodítko a přikázala mu, aby se držel při její pravé noze. Pak ho odvedla do vedlejší místnosti. Přirozeně se pohyboval stále po čtyřech a snažil se, aby nezaostával a držel se při noze Lady, jak mu bylo poručeno. Klapot podpatků doprovázel cinkot zámku o pás cudnosti, což Lady pobavilo:

„Mohla bych ti na něj dát zvoneček, co říkáš?“

A on tak poprvé, než však naposledy zažil její zvonivý smích, jemuž měl podlehnout.

Několik letmých pohledů kolem sebe mu potvrdilo, co čekal. Zde se nacházela mučírna. Neměl ale čas si okolí prohlížet nijak podrobně, Lady na nic nečekala a nekompromisně směřovala k vyvýšenému křeslu, na němž se uvelebila a znovu mu přikázala políbit jí nohy. Což s radostí splnil. Chviličku ho nechala klečet na čtyřech před sebou, s pohledem zavrtaným do země, resp. na své nožky. Byla obuta v otevřených botách na podpatku, takže měl přímo před sebou její prstíky, které podněcovaly jeho footfetishistické fantazie. Po chvilce mu  Lady s pobavením v hlase přikázala, aby si klekl s rukama za zády, že si chce svou hračku pořádně prohlédnout. Příkaz obratem splnil, v o to větších rozpacích se ale nacházel. Docházelo mu, že je nahý před cizí, nadto moc spanilou, mladou ženou a byl si příliš vědom vlastních nedostatků. Styděl se pohlédnout na Lady, s nadále skloněnou hlavou tak sváděl vnitřní boj mezi submisivitou, která je v tuto chvíli ukazovala být oporou, a vlastní plachostí. Nakolik Lady jeho emoce vnímala či se jimi snad bavila nevěděl. Rozhodně se však Lady nenechala odradit a testovala reakce své hračky. Její ruce a nehty se tak poprvé dotkly jeho těla. Projel jím jakoby elektrický impulz a zachvěl se. Lady na něho mluvila klidným hlasem a smála se, přes veškeré své rozechvění, nervozitu a stud se tak v jejích rukách cítil klidně a bezpečně. Z myšlenek jej vyrušil až dotaz Lady, jestli ví, co mu ještě chybí. Zaskočen nevěděl, jak odpovědět. Maska, pouta…?, běželo mu hlavou. Samozřejmě, obojek, rozsvítilo se mu, když Lady vyřkla ono slovo. Pak jej poslala, aby ho po čtyřech a v ústech přinesl. Rozhlížel se zmateně kolem a poprvé tak vlastně vstřebával jak místnost vypadá. Lady se bavila jeho zmatením a chvíli ho nechala tápat, než jej nápovědou nasměřovala k jednomu z věšáků na zdi, kde se vedle pout a dalších věcí nacházelo i několik obojků.

„Vyber si jeden a vrať se s ním ke mně. Po čtyřech!“, připomněla mu Lady.

Zbytečně neotálel, jeden obojek sundal a po čtyřech pospíchal zpátky k trůnu a Lady. Přitom si uvědomil, jak už začíná pod koleny cítil tvrdou podlahu. Leč snažil se na to nedbat a být u Lady co nejrychleji. Jak ale nebyl na takový pohyb zvyklý, cítil se tolik nemotorně. Což samozřejmě násobilo jeho nervozitu. Na druhou stranu s určitým překvapením zjišťoval, že se necítí zle, jako kdyby ta nervozita patřila k dané situaci. Po čtyřech s obojkem v zubech došel až před Lady. Ta si obojek vzala, poručila mu, aby si klekl, a zapnula mu jej kolem krku. V tu chvíli pocítil, že je kompletní. Pak Lady na obojek ještě přicvakla vodítku a poručila mu, aby jí sundal botky a začal masírovat bosé nohy. Bývalo to jeho koníčkem a snad v tom nebýval úplně špatný, během okamžiku si ale uvědomil, jak za ty roky, kdy neměl možnost se této činnosti věnovat, ztratil praxi – a s tím pomyšlením na něho opět padla tíha nepříjemného pocitu, že působí jako moula neobratně ochmatávající nožky Lady. Měl pocit, že rudne v tváři a tak přivítal jako spásu příkaz, aby vedle masírování začal nožky i líbat.

Když vystřídal obě nohy a Lady se cítila být spokojena, rozkázala mu, aby bokem k ní znovu poklekl na všechny čtyři. Když příkaz obratem vyplnil, položila si na jeho záda nohy. Jen cítil, jak si dělá pohodlí. Mlčel a držel. Hlavou mu běželo, jak je to vlastně nezajímavá situace, ale že jej to určitým způsobem naplňuje. Lady, jako by tušila, co se mu honí hlavou, se náhle zeptala:

„Jak dlouho myslíš, že bys to vydržel?“

Navždy, chtěl říci, ale přišlo mu to směšné, tak odpověděl:

„Doufám, že tak dlouho, jak bude potřeba, Lady.“

Odpovědí mu byl opět tichý, zvonivý smích. Začínal mít rád tuto příjemnou a sympatickou část její osobnosti, byl rád, že se nespletl v odhadu toho, co ho na Lady zaujalo a motivovalo ho – po dlouhém váhání – oslovit ji. Najednou zaznamenal na svých zádech pohyb, posléze následovaný zvukem zapínaného zipu. V mysli se mu ihned zhmotnila představa, při které se mu zatajil dech a rozbušilo srdce. Kozačky… Jeho ohromná slabost. Že by mu Lady splnila přání?

Bylo to tak. Za okamžik se Lady zvedla a před jeho očima se objevily nádherné vysoké lackové boty vysoko nad kolena se šněrováním. Další jeho slabina, cítil, jak mu vysychá v hrdle a i v pásu cudnosti zaznamenal pohyb. Nedostal však čas snít, natož si užívat. Lady totiž vydala nový rozkaz:   

„Přines mi ze stolu ty klíčky… Po čtyřech a zase je přineseš v puse.“

Pokusil se pokyn splnit obratem, leč jakmile opustil měkký koberec před trůnem Lady, musel se znovu potýkat s tvrdou podlahou, která jeho odhodlání výrazně zpomalila. Než dosáhl stolku, kolena už cítil poměrně dost. Přesto nemeškal, sevřel klíčky od pásu cudnosti mezi zuby a pospíchal zpátky za Lady. Když tu se stalo to, co jeho psychiku opět rozmetalo. Náhled uslyšel úder a než se stačil podívat po jeho zdroji, před jeho a než se stačil podívat po jeho zdroji, před jeho oči se dokutálel pás cudnosti. Se stále zamčeným zámečkem. Několik vteřin mu trvalo, než si uvědomil, k čemu došlo. Pohled mezi nohy ho v tom utvrdil. Byl to jeho vlastní pás cudnosti. Jak došlo k tomu, že spadl, nedovedl pochopit. Co teď, hodilo se mi hlavou? Když se ho pokusím znovu nasadit, musí ho celý rozložit, bude mi to trvat a Lady mě nejspíš potrestá. A hlavně… Nechci ji podvádět, uvědomil si. A tak vzdychl a s klíčky v zubech a pásem v dlani se po čtyřech vrátil k Lady.

Nemusel říct ani slovo, Lady sama ihned postřehla k čemu došlo.

„Ale, ale… Copak se to stalo?,“ rozesmála se.

„Já… Nedovedu si to vysvětlit, Lady… Nikdy se mi nic takového nestalo…,“ vykoktal ze sebe s pohledem zabořeným do podlahy.

„Až teď. Že by si ti pak scvrknul, až spadnul?,“ smála se Lady dál. „Neměla bych tě potrestat?“

Ta otázka zůstala viset ve vzduchu. Nevěděl, co na ni odpovědět, tak raději zůstal ticho – a Lady odpověď raději nevyžadovala. Vzala si od něj pás cudnosti i klíčky, nyní zhola zbytečné a odložila je kamsi stranou. Pak ho vybídla, slovně i tahem za vodítko, aby ji následoval. Opět po čtyřech, co nejblíže praví noze, jak mu to jen šlo, ji doprovodil na druhou stranu místnosti, kde dostal příkaz čekat. Klečel bez hnutí, jak mu bylo přikázáno, až do chvíle, než Lady vydala nový pokyn:

„Podej mi tlapku,“ ozval se její hlas svrchu.

Dovolil si pohled tím směrem a spatřil, že Lady nad ním stojí s koženými pouty v rukou. Podal jí tedy ruku, jejíž zápěstí bylo poté obratem zajištěno. A hned následovaly zbývající končetiny. Poté se Lady opět chopila vodítka a odvedla si jej doprostřed místnosti, kde dostal pokyn postavit se a stát. Lady mezitím poodešla stranou a po chviličce ze shora sjela na řetěze visící tyč s oky na koncích. Začal pomalu chápat, co ho, alespoň částečně, čeká – a nemýlil se. Lady jeho ruce obratně zajistila skrze pouta na koncích tyče a za nedlouho se tyč, nyní už spolu s ním, znovu vydala na zpáteční cestu vzhůru, dokud nebyly jeho ruce dostatečně vytažené nad hlavou. Lady se před něho postavila a chvíli si ho prohlížela, v očích jí hrály radostné ohníčky.

„Tak teď tě mám skoro připraveného. Ale ještě něco chybí,“ zasmála se.

Poodešla stranou a obratem se vrátila s další podobnou tyčí. Tou pak zajistila jeho nohy.

„Tak je to lepší. Teď si s tebou můžu dělat cokoliv, co budu chtít. Těšíš se?“, zazněla opět pobavená, leč zjevně řečnická otázka. On jen polkl, a zmohl se jen na přikývnutí a tiché konstatování:

„Ano, Lady…“

Skutečně neměl na výběr. Visel, ruce a nohy zajištěny, takže jeho tělo bylo celé vystaveno zcela k dispozici záměrům Lady, jak obratem zjistil.

„Teď si vyzkouším, co všechno moje hračka vydrží,“ zašeptala mu Lady svádivě do ucha a její ruce si začaly hrát s jeho tělem. Škrábala, hladila, mnula jeho šourek i penis, štípala do jeho bradavek a tahala za ně, tiskla se k němu zepředu i zezadu. Chvílemi měl její poprsí přímo před očima, jakkoliv neodhalené, přesto tak zblízka tolik provokující. Nevěděl co smí, strašně se styděl, dotyk lackové sukně či kozaček na jeho holém těle ho elektrizoval. Bál se jak bude jeho penis, svévolně osvobozený z pásu cudnosti reagovat a jaké to bude mít důsledky, tak raději čas od času zavřel oči, tedy do doby, než si uvědomil, že to věci nepomáhá, ba naopak. Lady si hrála, přidala několik plesknutí holou rukou po zadku a působila dojmem, že se baví, což ho na jednu stranu naplňovalo dobrým pocitem, na druhou ale stud sílil. Lady si s ním přitom celou dobu povídala a on si uvědomil, jak vzrušující má barvu hlasu. Zakusil i několik ran důtkami, jak po těle, tak před přirození. Sám byl překvapený, že to vnímá spíš příjemně…

„Koukám, že moje nová hračka vydrží všechno, co si zamanu. To je potěšující. Copak si na tebe vymyslím dál?,“ hrála si s jeho fantazií a strachem. Tu a tam přerušila hraní si s jeho tělem a podala mu svou ruku k políbení. Na poprvé zapomněl správně poděkovat, což Lady doprovodila dvěma fackami a napomenutím. Facky byly rázné, z bezprostřední blízkosti, ale ne přespříliš silné, naopak tak akorát, aby splnily svůj účel. Znovu si uvědomil, že Lady má svůj styl. Nemá zapotřebí silácká gesta, křik, natož nadávky, ale naopak, i při uštědření facky vystupuje jako dáma. Jeho respekt k ní tím dále vzrostl.

Byť jej celou dobu pronásledoval stud a strach z vlastního vzrušení, ukázalo se, že, jeho obavy byly zbytečné. V kontrastu s tím, jak napjatě se uvnitř cítil, Lady byla zjevně nespokojena s vnějšími projevy, tedy se stavem jeho erekce.

„Tohle se mi vůbec nelíbí,“ pronesla mu opět těsně u ucha, zatímco ho honila. „Nebo ty seš spokojený?“

Opět otázka, na kterou nedokázal dát odpověď.

„Kdypak sis ho naposledy honil? Přiznej se,“ útočila Lady dál.

„V.. Včera… Lady..“, špitl.

„Ahaaa…,“ zavrněla mu Lady do ucha. „Tak to pro příště asi budeme muset dodržovat delší abstinenci, zdá se mi…“

Naprosto nechápal, co se děje. Uvnitř něho všechno jen vřelo, vůbec neměl ponětí, proč se to neprojevuje navenek. Že by to blokovalo to, jak moc se před Lady za nahotu a vzrušení stydí? Nebo je těch podnětů tolik, že je to naopak kontraproduktivní? A další slova Lady jeho rozpoložení nasadila korunu:

„Asi mi budeš muset ukázat, jak si ho doma honíš“, zasmála se. „A budeš se u toho na mně dívat…“

Lady poodešla a za chvíli znovu slyšel zvuk sjíždějící kladky. Lady jej osvobodila, aby mu obratem nakázala znovu kleknout na čtyři a odvedla ji ho znovu k trůnu. Posadila se a nařídila mu, aby poklekl. Pak se mu zadívala do očí a vynesla ortel:

„No, jak jsem řekla, ukaž mi, jak si ho honíš…“

Měl pocit, že celý zrudnul, ale nenapadlo ho neposlechnout. Rozpačitě si začal hrát se svým penisem, oči opět raději sklonil k zemi, aby ulevil svému studu. Jenže ten byl silnější. Čím víc se snažil stimulovat penis, tím jako by byl naopak menší a měkčí. Což mu na vyrovnanosti nepřidávalo. Smrtící spirála se roztáčela dál. A k tomu nemohl spustit oči k kozaček Lady. Tolikrát doma snil o tom, jak se na takové boty může vystříkat. A teď poznával na vlastní kůži jaký je rozdíl mezi sněním a realitou.

„Tak na copak přitom myslíš? Na jaképak asi čuňačinky, co?,“ přikládala mezitím Lady pod kotel.

On však mlčel, neměl sil odpovědět. Lady však jako by v něm četla jako v otevřené knize. Natáhla k němu jednu nohu a poručila mu, aby u honění líbal její botu. Takřka se mu plnilo přání, měl však dojem, že je spíš v pekle, než v ráji. Erekce se stále nedostavovala, ačkoliv uvnitř měl stále silnější dojem, že exploduje.

„A hezky celou! Až nahoru. A pak zase dolů…,“ instruovala ho Lady pobaveně. „A nezapomeň, že lze dělat dvě věci najednou. Pokračuj v tom honění…“

Tak došlo na obě kozačky. Po chvíli mu Lady nařídila, aby kouřil podpatek. A bavila se jeho neumětelstvím. 

„Bez zubů! … Pořádně! … Budeme to muset trénovat. Sklon, hloubku. … Aby z tebe byla pořádná děvka…“

 Lady si to užívala, on už poněkud méně. Tolik se před tou krásnou mladou ženou styděl. Jenže, nemohl nepřipustit, že ho ta situace vzrušuje a vlastně se mu líbí. Emoce v něm jen vřely. Po nějakém čase se Lady nabažila. Vstala a znovu mu přikázala aby ji po čtyřech následoval. Pak ho odvedla ke koze stojící v rohu. Tady mu poručila jakou pozici má zaujmout, ruce mu sepnula k sobě, nohy mu roztažené zafixovala ke koze a pak ji ztratil z dohledu. Nikoliv však z doslechu.

„Teď si vyzkouším tvé reakce na jiné podněty. Pro začátek deset ran. Můžeš mít stopy? Třeba dva dny?,“ snesl se k němu hlas Lady.

„Ano, Lady“, vydechl, naplněn obavami z bezprostřední budoucnosti. Vydrží? Nezklame? Moc dobře věděl, že bolest není jeho nejsilnější stránka. Nevěděl ani, čím se ho Lady chystá vyplácet, což ale nic neznamenalo. Jeho zkušenost nebyla taková, aby si dovedl představit, zda je v jednotlivých nástrojích v účincích nějaký rozdíl.

„Rány budeš počítat,“ oznámila mu ještě Lady a bez většího čekání uštědřila první ránu.

Štíplo to, až se lekl a vyhrkl číslo. Vzápětí následovala další rána. A za ní další. Lady střídala obě půlky jeho pozadí a rozestupy mezi ranami i jejich intenzitu. Desátá rána už byla tak štiplavá, že se mu zachvěl hlas. Rány zatím unesl, ale sám nevěděl, kolik dalších by snesl. 10? 20? 30?

Výprask ustal, Lady ho však prozatím neosvobodila. Naopak, nejprve mu na každou bradavku přicvakla kolíček a následně si začala si hrát s jeho přirozením. Mnula jeho koule, honila penis, občas mu přes genitálie uštědřila několik ran bičíkem. Stále však nebyla spokojená. Nakonec ho teda odpoutala a přikázala mu, aby si na záda lehl na bondážní lavici, k níž ho opět pouty zafixovala. Opět se nemohl pohnout a byl tak Lady vydán zcela napospas. Ta dále pokračovala ve stimulaci jeho penisu. Měl dojem, že exploduje, erekci však stále cosi blokovalo. Po chvíli Lady přerušila svou hru, poodešla stranou a když se vrátila, přikryla mu obličej kusem svého lackového kabátku.

„To abych tě zbavila té tvé nervozity,“ okomentovala Lady své konání.

Přišel tak o zrak, zbyly mu jen ostatní smysly. Najednou naslechl jakási vrčení a obratem na svých genitáliích ucítil vibrace. Lady ho dále zpracovávala a zcela cílevědomě spěla ke svému cíli.

„Vida! Tak přece to funguje!“ zaradovala se za chvíli.

Postupně přidávala podněty. Neustávající vibrace doplnila stimulace bradavek, penisu a masáž koulí. On se pomalu začal propadat do jiného světa. Z toho ho ale náhle vytrhl jiný pocit. Lehká, ale neodbytná pichlavá bolest na hrudi, na bradavce. Trhl s sebou a jako odpověď zaslechl zvonivý smích Lady. Ačkoliv stimule erotogenních zón neustávala, pichlavá bolest se stejně tak setrvale přesunovala po těle. Včetně genitálií, včetně samotného penisu. A měnila se i intenzita. Až po chvíli mu došlo, že je to asi takové to kolečko s ostny. Vida, taky si ho chtěl vyzkoušet a právě se mu to plní. Zažíval tak novou škálu pocitů, dráždivou narůstající slast, kombinovanou s bolestí. Pot z něj jen lil, cítil že se třese, ač se tomu bránil, z hrdla mu stále čase unikaly vzdechy.

„Nesmíš se udělat bez toho, aby ses dovolil,“ nakázala mu Lady.

„Já… Já nevím, jestli to poznám včas, Lady…,“ vydechl on.

„Snaž se,“ dostalo se mu lakonické odpovědi.

Dráždění i bolest pokračovaly dál. Ztratil úplně pojem o čase a prostoru a snažil se soustředit na své pocity, aby poznal ten okamžik, kdy již nebude návratu. V jednu chvíli mu Lady přes plášť na obličeji lehce sevřela krk. To se vzrušilo ještě víc. Po chvilce Lady jeho tvář částečně poodkryla a přisunula k jeho ústům svou botu.

„Líbej ji!“, rozkázala.

Splnil to a jakoby se to stalo poslední kapkou. Za několik okamžiků se jeho tělo zachvělo, vzepjal se v poutech a v tom už cítil, že dospěl k vyvrcholení. Ještě, když jí pak po krátkém odpočinku a doplnění tekutin líbal na rozloučenou roku, cítil, jak je plný emocí. A ty se ho pak držely ještě dlouhý čas…