Odevzdání se charismatické a empatické dominantní Dámě

Když zpětně vzpomínal na dobu, kdy formuloval a odesílal onen posléze osudový e-mail, vlastně sám netušil, co ho k tomu vedlo. Proč jej z celé řady profilů zaujal zrovna tento? Sám na to neuměl odpovědět, sám pro sebe to sváděl na intuici. Slova, která ona dominantní dáma zformulovala na svém medailonku, ho prostě zaujala. Lépe řečeno, vlezla mu do hlavy, zavrtala se a rozežrala jeho pochyby, obavy, nedostatek sebevědomí, zašlapala do prachu démony minulosti a vzpomínky na minulé krachy. A stačilo k tomu málo. Mluvila mu totiž z duše, naznačovala souznění, podněcovala jeho fantazii a obrazotvornost. A dost možná především, lákala ho totiž vykročit dál, než se na své cestě zatím vydal…

Na druhou stranu však sám věděl, že doba není nejvhodnější na takové setkání. Proto ho ani nepřekvapilo, že odpověď nepřišla. Po čase zapomněl, že nějaký e-mail vůbec psal a dál žil svůj obyčejný všední vanilkový život. O to větší šok to pak byl, když jednoho dne, nic netuše, otevřel svou mailovou schránku – a v ní čekalo psaní od Ní! Chvíli mu dokonce trvalo, než si vzpomněl, že to byl on, kdo udělal první krok… Odpověděl, aby Jí poděkoval a zanedlouho se mezi nimi rozvinula poměrně živá, pravidelná komunikace, které se nesla ve velmi milém a vstřícném duchu. Nebylo proto divu, že se situace začala vyvíjet směrem k osobní schůzce.

A pak najednou přišel ten okamžik a on seděl naproti Ní, tak blízko, že se jejich kolena občas dotkla – a on sebou pokaždé trhnul, jako by dostal elektrický šok. Byla vstřícná, přátelská a milá – a právě to ho neskutečně vyvádělo z míry. Měl dojem, že z něj nespouští oči, snažil se pohled opětovat, ale ihned bojoval s tím, sklonil zrak k zemi. Doléhalo na něj Její neskutečné charisma. Nemuselo říct slovo, stačil naprosto Její milý, přesto zjevně pobavený úsměv a přátelské živé oči plné jisker. A především, působil na něho Její hlas. Jemný, zvukomalebný, neskutečně eroticky znějící. Stačilo, když ho oslovila, a hned cítil, jak se v něm začíná probouzet vzrušení. A to byl přesně ten pocit, který ho tváří v tvář ženě, spolehlivě přiváděl do rozpaků. Přičemž se nemohl zbavit dojmu, že Ona to moc dobře ví, že v něm čte jako v otevřené knize.

Naštěstí se rozhodla netrápit ho dlouho a vyzvala jej ke svléknutí se. Paradoxně, ač se styděl nahý také, vlastně se v tomto okamžiku cítil na pevnější půdě než předtím. Když byla Ona oblečená a on klečel nahý u jejích nohou, cítil, že karty jsou rozdány, věcí jsou tak, jak mají být, což ho naplňovalo zvláštním klidem. Byla už na odchodu, aby se sama převlékla, když si povšimla, že je jednak už nahý, jednak že splnil, co sliboval, a přijel zamknutý v pásu cudnosti. Její tvář ihned ozdobil úsměv a vrátila se zpátky za ním. Přistoupila těsně k němu, až se jejich těla dotýkala. Stále se usmívala a její oči k sobě poutaly ty jeho. Najednou za to byl rád. Měl tak pevný bod, který mu dovolil nesoustředit se tolik na její ruce, které jemně přejížděly nahoru a dolů v místě jeho rozkroku.

„Udělal jsi mi velkou radost,“ pronesla a její úsměv se ještě víc roztáhl.

„Moc se těším, bude to zábava,“ dodala a odešla do jiné místnosti.

On se zatím osprchoval, i tak byl ale zpátky dřív než ona. Nevěděl co dělat, tak se postavil před lavici a rozhlížel se. Nevelký pokoj byl vybaven gynekologickým lehátkem, jakousi závěsnou houpačkou a lavicí na výprasky, jak předpokládal. Po zdech kolem pak visela řada různých nástrojů. Zmítaly jím rozporuplné pocity, na jedné straně zvědavost, na druhé straně nervozita (ne však obavy). Neměl však odvahu začít si věci bez povolení sám prohlížet, proto stál v místnosti sám, nahý jen v pásu cudnosti a bez hnutí čekal na návrat Paní.  

Najednou sebou trhl, když odkudsi začala tiše hrát hudba, zároveň světlo zhaslo, aby se následně rozsvítily barevné žárovky. Z předchozího hovoru pochopil, že začátek je tady. A skutečně. Dveře se otevřely a vešla Ona, jeho Paní. Než přistoupila až k němu, stačil si všimnout, že má oblečený nějaký síťovaný top, zaujaly ho ale především vysoké kožené šněrovací boty. Víc nestačil, neboť už zase stála proti němu. Znovu se usmívala a její oči se opět nořily do jeho nitra.

„Teď jsem vyšší než ty,“ pronesla pobaveně a oči jí radostně hrály.

„A víš, jak bych byla ještě vyšší?,“ zeptala se pátravě.

„Kdybych si klekl?,“ odpověděl on a aniž by čekal na odpověď, poklekl u jejích nohou. Měl tak přímo očima její vysoké boty, které ho tolik přitahovaly. Cítil, že se neodvratně začíná propadat do submisivního rozpoložení.

„Takhle ti to sluší,“ zaslechl seshora Její hlas a tak jen beze slova vzhlédl. Tyčila se nad ním jako Bohyně, úsměv na rtech Ji však neopouštěl.

„Tak on je i bystrej,“ zasmála se, nikoliv však zle.

„Ještě ti něco chybí,“ zamyslela se poté zdánlivě. Tušil ale, že ve skutečnosti má jasno a jen si s ním hraje.

„Co by to tak mohlo asi být?,“ pokračovala.

„Ocásek už ozdobený máš…“ Nohou se přitom několikrát otřela o jeho penis uvězněný v pásu cudnosti.

„Tak co myslíš, že ti chybí?“ zopakovala dotaz.

„Nevím…“, hlesl a marně si lámal hlavu.

Před očima měl najednou tu hromadu různých pomůcek kolem sebe, které si nestačil prohlédnout natolik, aby mu pořádně uvízly v paměti. Proto si nejprve ani nevšiml, že Paní poodešla. Zaregistroval až Její návrat, když mu Její ruka mírným tlakem za bradu nazdvihla hlavu. Spatřil, že v druhé ruce drží obojek a vodítko. Rázem mu to docvaklo a zastyděl se, že na to nepřišel hned sám. Mezitím mu Paní zapnula kolem krku obojek a připjala vodítko. Ucítil uvnitř vlnu radosti. Už dlouho mu nikdo obojek nezapnul. Cítil, že pro něj ten symbol hodně znamená. Zároveň si uvědomil, že se cítí více sebejistý.

Ten pocit se ovšem záhy otřásl, když si Paní sedla naproti němu a pokynula mu, aby se v pokleku přesunul blíž mezi její nohy. Pak, zcela bez varování, vzala jeho hlavu a položila si ji na hruď. Tvář měl přímo v jejím výstřihu. Situace, se kterou naprosto nepočítal, ho zcela vyvedla z míry a jeho křehká sebejistota, kterou před okamžikem umocnil obojek, se zase zmenšila. Ona si toho ovšem naprosto nevšímala. Ucítil, jak ho hladí ve vlasech a do ucha mu jemně šeptá: „Nemáš se čeho bát. Všechno, co ti za chvíli udělám, budu opatrně dávkovat. Ničeho se neboj…“

V tom okamžiku si to ještě neuvědomoval, ale tato chvíle pro něj hodně znamenala. Nebál se ani bez toho, ale cítil jistou nervozitu z toho, že dal Paní v zásadě zcela volnou ruku. To, že ale takhle myslela na jeho klid, ho podvědomě naprosto uklidnilo.

Po  chvíli mu Paní přikázala, aby se v pokleku narovnal, a následně začala jemně stimulovat jeho bradavky. Dívala se mu chvíli mlčky do očí, jen s úsměvem na rtech, a pak se zčistajasna zeptala:

„Jak často masturbuješ?“

Polkl na sucho. Prostý dotaz okamžitě otřásl jeho klidem.

„No? Tak jak často si ho honíš?“, nedala se odbýt.

„Já… Já… Nevím… To nejde tak snadno říct…“, vykoktal ze sebe skrze sevřené hrdlo on.

„Cože?!“ Její hlas zněl najednou přísně a stisk na bradavkách zesílil. Víc motivace nepotřeboval.

„Ono je to různé. Jak kdy. Ale obvykle několikrát týdně…“ vyhrkl a pohled měl zarytý do podlahy.

Její ruce se přesunuly od bradavek do rozkroku a začaly si hrát s jeho zamčenými genitáliemi.

„Já jsem tam dole??“, zeptala se sladce. „Kam to koukáš??“

Ačkoliv se mu nechtělo, téma ho přivádělo do rozpaků, vzhlédl a podíval se Jí do tváře. Na Jejích rtech stále hrál pobavený úsměv.

„A kdy sis to dělal naposled?“, položila další otázku.

„Před čtyřmi dny,“ hlesl, plný hrůzy, že se Paní bude ptát na další detaily.

Ty už ale nepřišly.

„Hodil by se ti týden abstinence,“ zadívala se mu důrazně do očí. „Vyčistíš si hlavu, přijdeš na jiné myšlenky, budeš se lépe soustředit na jiné věci…“

„Takže tě dneska neodemknu,“ dodala po krátké odmlce. „Zůstaneš zamčený až do soboty. Do večera. Rozumíš?!“

„Ano, prosím,“ pípnul tiše.

„Dobře,“ usmála se Ona a její ruce ho dál jemně hladily v rozkroku.

Po chvilce se Paní postavila a ukázala mu, aby zaujal místo na lavici, na které do té doby seděla. Tak je to tady, pomyslel si, ale sám byl překvapen, že se nebojí. Zaujal žádanou pozici a jen čekal. Poněkud ho překvapilo, že ho Paní nepřipoutala, ale zároveň si trochu oddechl. Výprask tedy asi nebude tak drsný…

Najednou, bez varování, ucítil na svém zadku dotyk. V první chvíli sebou trhnul, ale zbytečně. Nedopadla rána, ale dotýkaly se ho Její ruce. Jely pomalu od zadku přes záda k ramenům a zpět. A několikrát se to opakovalo. Situace ho natolik ukolíbala, že ho probralo až plesknutí dlaněmi o jeho zadek. A hned potom další dotyk. Zase úplně jiný. Snad peří? A opět… Od zadku přes celá záda a zpět. A znovu, až po ramena. Hlavu držel položenou na kůží vypolstrované lavici, opřený o kolena a lokty a jen se poddával atmosféře. Další dotyk. Opět jemný. Jenom pohyb sem a tam, od zadku po záda. Po chvíli však poznal, že se jedná o něco jiného než dřív. Když náhodou maličko pootočil hlavu, aby si ji pohodlněji položil kvůli dýchání, něco se mu mihlo v periferním vidění. Byly to opravdu prameny důtek?? Sám sebe poněkud překvapil, že zůstal v klidu. Sice se dělo přesně to, oč stál, po čem toužil, a sice poznat svoje hranice, ale upřímně musel doznat, že se toho zároveň dost bál. Jestli vydrží, jestli nebude Paní nudit a podobně. Její občasné poznámky, pronášené tím neskutečně sexy hlasem, v něm ale vyvolávaly dojem, že i Ona se baví. Což zase zpětně posilovalo jeho vlastní prožitek, i díky pocitu, že je užitečný.

Najednou se to stalo. Na jeho zadek dopadla první rána. Jemná, opatrná, přesto sebou trhnul, byť spíš leknutím, než bolestí. Ovládl se a otevřel svou mysl dalším, které musely přijít. Začínalo se dít to, o čem snil. Co ho sice děsilo, ale přesto to opanovalo jeho sny. A následovaly další rány. Se vzrůstající intenzitou, střídané doteky či ranami rukou, přesto sílící a sílící. Přinášelo mu to hodně překvapení. Do té doby vůbec netušil, co v něm výprask může vyvolat. Byl si vědom toho, že to nejsou extra silné rány, třebaže průběžně zesilovaly, a měnily se i nástroje. Přesto, Paní byla ohleduplná a byla si zjevně vědoma toho, že je to začátek jeho cesty za krásami bolesti. Vnímal, že něco cítí, že něco víc štípe, něco víc bolí, ale díky tomu pochopil, že jeho hranice se nachází dál, než si myslel. Sám byl překvapený, že jedním z pocitů, které cítí, je vzrušení.

Proto si zprvu ani nepovšiml, že Paní přestala. Z rozjímání nad sebou samým ho vytrhl až její hlas:

„Zadeček máš sice pěkný, ale chci si tě prohlédnout taky z druhé strany. Vstaň!“

Poslechl a postavil se vedle lavice. Paní se mezitím přesunula ke gynekologickému lehátku a začala ho upravovat.

„Vylez si sem,“ ukázala mu a dále ho pak instruovala, jak dosáhnout té správné polohy, v jaké ho chtěla mít. Přitom nevynechala příležitost ho zase potrápit vzrušujícími doteky svých rukou po různých částech jeho těla. Když dospěla až k zamčenému penisu, najednou se zasmála.

„Copak nám to tady kape?,“ vzala ho do ruky a demonstrativně si ho prohlížela.

„To… To samo…“, hlesl on.

„To samo??“, podivila se Ona. „A já na tom nemám žádnou zásluhu?“

„Asi určitě ano…“, hlesl on připitoměle jako odpověď.

Nato se Paní otočila k němu, políbila ho na tvář a řekla:

„Sluší ti to. Ale ještě si tě přivážu, aby tě třeba nenapadlo se se mnou prát.“

„Ale to já bych nikdy…“, prošlo přes jeho rty.

„Já vím,“ zasmála se Ona. „Ale já jsem tak hodná, že ti to usnadním a zbavím tě pokušení.“

Poté poodešla stranou a vrátila se s koženými pouty, jimiž mu k lehátku zafixovala nejprve ruce a potom i nohy. Pak maličko poodstoupila a nejprve se chviličku spokojeně se zadívala na své dílo, aby následně přistoupila zpátky ke své oběti a Její ruce se znovu rozeběhly po jeho těle.

„Tak, a teď už jsi jenom můj. Nemůžeš se pohnout, nemůžeš se bránit, já si s tebou můžu dělat, co jen chci. Líbí se ti to?“, zasmála se a na zdůraznění své otázky mu sice jemně, ale přesto citlivě zakroutila bradavkou. On jen beze slova zakýval hlavou.

„Ještě něco ti chybí…“, zamyslela se náhle Paní a sehnula se mimo jeho zorné pole. Když se narovnala, držela v rukou černou smršťovací folii a hned mu ji začala obtáčet kolem hrudi.

„To je takový můj fetiš,“ zasmála se a mrkla na něho. „Tak a teď už je to opravdu dokonalé.“

Potom opět poodešla stranou, a když se za okamžik vrátila, spatřil, že si nasazuje rukavice. Podle všeho patrně kožené rukavice. Dech se mu okamžitě zrychlil, což neuniklo Její pozornosti a na Její tváři tak znovu vykvetl spokojený úsměv. Její ruce, skutečně nyní v kožených rukavicích, se znovu rozeběhly po jeho těle a věnovaly se střídavě bradavkám a okolí genitálií. Tato činnost samozřejmě nezůstala dlouho bez odezvy a jeho penis se v klícce brzy začal stavět. To byla situace, která ji pobavila.

„Koukám, že se ti to líbí,“ zasmála se.

„Že bych trefila tvoje slabé místo?“, otočila se k němu a oči Jí hrály samými ohníčky.

Zlehka mu jednou rukou přejela po obličeji a zdržela se u nosu a úst. Druhou rukou přitom jemně mnula jeho bradavku. Když ucítil typickou vůni kůže, neubránil se slastně tomu, aby nepřivřel oči a zhluboka nevydechl. Měla pravdu. Kůže byla jedním z jeho hlavních fetišů, to ona ho vlastně přivedla k tomu, aby se začal zajímat o svět BDSM a odhalovat, co všechno se v jeho vlastním nitru skrývá. Ona v něm tyto emoce podporovala a oběma rukama ho hladila po tvářích, pak přejela níž ke krku a lehce ho objala. To ho vytrhlo z jeho rozpoložení. Trhl sebou a podíval se jí do tváře. Spatřil spokojený úsměv a vzrušením jiskřící oči. Tutéž emoci cítil i on. Uvědomil si, že netrvalo dlouho a jsou na sebe napojeni. Potěšilo ho to.

Najednou znovu ucítil Její ruce na svých ústech a nose. Vůně kůže byla stále stejně omamná, ale ten dotek byl teď jiný. Nebyl to vlastně dotek, ale tlak. Zčista jasna si uvědomil, že jedna dlaň silně tlačí na jeho ústa a zároveň svírá čelist, prsty druhé ruky mu zakrývají nos a svírají nosní dírky. Razance ho překvapila, nestačil se ani nadechnout. A vzduch mu rychle docházel. Chviličku předtím, než si ale uvědomil, že se ho zmocňuje panika, Paní sevření uvolnila. Vzduch mu zase volně proudil do plic. Rychle se nadechl. A zase vydechl. A znovu. Úplně podvědomě.

A pak mu ruce Paní znovu zatarasily dýchací cesty. A tentokrát na delší čas. Alespoň se mu to tak zdálo. Ovšem i nyní ho Paní nechala nadechnout včas. Třebaže by si on sám ještě před pěti vteřinami myslel, že už je pozdě. Chvíli se takto bavila. Střídala důvtipně dobu omezení dechu, takže vůbec netušil, co čekat, někdy ho nechala také nadechnout jen tak, že maličko povolila sevření, ale jinak její ruce zůstaly na jeho tváři. Jak se na poprvé lekl, s překvapením zjistil, že i omezení dechu ho vlastně nějakým způsobem vzrušuje. Vyvolávalo to v něm – nepřekvapivě – pocity naprostého odevzdání se, totální dominance a submisivity. Což ruku v ruce s tím, že měl – i přes to prvotní leknutí a podvědomé návaly paniky z nedostatku vzduchu – naprostou důvěru v Ní, že mu neublíží, brnkalo na ty správné struhy jeho submisivního já a přinášelo mu naplnění.

A znovu přišlo zamezení možnosti dýchání. Už to skoro bral jako rutinu… Když tu si najednou uvědomil, že se už opravdu chce nadechnout, ale uvolnění nepřichází. Jeho tělo začalo bojovat a snažilo se nadechnout, ovšem kožené rukavice těsnily na výbornou. Paní zjevně moc dobře věděla, co se v něm odehrává, protože se naklonila k jeho uchu a svým milým hlasem mu uklidňujícím tónem řekla, ať se ničeho nebojí, že uvidí, že to ještě chvíli vydrží. A pak, po chvilce odmlky, začala pomalu, ale pravidelně odpočítávat. 10 … 9 … 8 …. 7 … Jeho mysl se zcela upnula na rytmus odpočtu a vyhlídka blížící se úlevy se tak stala kotvou jistoty na rozbouřeném moři jeho vnitřní paniky. A pak to bylo najednou tady. Ruce zmizely a kolem byl vzduch. Nedokázal vnímat nic jiného a jen dýchal, dýchal, dýchal. Paní mu dala čas, který potřeboval, políbila ho na čelo a hladila ho přitom po vlasech. Pomalu se vracel do reality a byl schopen si uvědomit, co to teď vlastně zažil. Nebyl schopen slova, ale vyhledal pohledem Její oči a snažil se poděkovat tím, co se zračilo v jeho očích. Usmála se, pochopila.

„Taky bych se ti mohla na tu tlamičku posadit… Jenže to bys měl ještě míň vzduchu“, zasmála se Ona a políbila ho na tvář. Při tom pomyšlení sebou jeho uzamčený penis vcelku nepřehlédnutelně cuknul.

„Hele! Ona se nám tamhle něco vrtí!“, vyprskala Paní smíchy a přešla k objektu svého nového zájmu.

„Ono se nám to nejen vrtí, ale vypadá to, že by to chtělo ven,“ konstatovala pobaveně.

„Jenže to bohužel, co? Nejde. Až kdy?“, otočila se s otázkou na něho.  

„V sobotu…“, špitl, protože už skoro zadoufal, že ho jen trápila. Začínal ale věřit tomu, že to myslela vážně a dnes ho neodemkne.

„Ještě něco jsem ti slíbila, že?“, položila mu Paní řečnickou otázku poté, co se ujistila, že opět vnímá.

„Eeeee…“, vypadlo z něj nepříliš bystře, což Ji opět přivedlo k zasmání.

„Nemluvili jsme o elektru?“, padla z Její strany další otázka, na kterou nečekala zjevně odpověď.

„Teď, když tě mám tak pěkně znehybněného… Neschopného mi odporovat…“ Její oči se opět vpíjely do těch jeho a jako už dnes několikrát si znovu podmaňovaly jeho duši. Vůbec netušil, co čekat, ale jeho klícka sebou zase zacukala.

Popošla opět k němu a ukázala mu přístroj, který držela v ruce. Vypadal nenápadně, jen zakončen byl takovým zvláštním hřebínkem jako by ze skleněné trubičky. Když Paní přístroj zapnula, začal hřebínek slabě svítit. Když se jím pak dotkla své ruky, zabzučel. Nemohl z toho spustit oči a uvnitř cítil naprostý zmatek. Na jednu stranu cítil důvěru k Paní, nebál se, že by mu jakkoliv ublížila, na druhou stranu měl strach, jaké to bude, jestli to vydrží, jestli ji nezklame. Zatím vypadala, že se s ním baví a on si strašně přál, aby to nepokazil.

„Jak myslíš, že to působí?“, zeptala se ho, jako kdyby mu četla myšlenky.

„Já vůbec netuším…“, hlesl rozpačitě.

„Je to jako kdyby se do tebe naráz zapíchlo sto jehliček,“ zasmála se Ona.

„Slíbila jsem, že ty opravdové do tebe píchat nebudu – o tohle ale řeč nebyla,“ mrkla na něho s úsměvem a znovu přístroj zapnula. Ten se opět tiše rozsvítil. Paní si ho znovu přiložila k ruce.

„Jejda, je to docela cítit i přes tu rukavici…“, zhodnotila výsledek a opět na něho mrkla. Vzápětí se po Její tváři znovu roztáhl úsměv.

„Neboj se,“ zvážněla náhle. „Tenhle nástavec je mírný, vhodný pro začátek, a intenzitu jsem taky zvolila opatrně. Začneme pomaloučku a uvidíme, kam až dojdeme. Nejprve ruka, neboj se ničeho.“

Nato Paní přiložila přístroj k jeho pravé paži, fixované pouty k lehátku. Stačil se akorát nadechnout a zatnout zuby. Zavrčelo to, bolest, kterou čekal, ale nepřicházela. I ta slova o jehlách se mi zdála přehnaná. Alespoň on si bodnutí stovky jehel, věci, která v něm vyvolávala neovladatelnou panickou hrůzu, představoval jinak. Pocit, který cítil, nedokázal popsat, ale blížil se spíš mravenčení.

Paní vypadala, že je ráda, že nevyvádí, a začala strojkem přejíždět po různých částech těla. Když viděla, že nadále reaguje pozitivně, zaměřila se konkrétně na bradavky. Na nich už byl pocit intenzivnější, ale i tak to maximálně silněji štíplo, což ale víc než dostatečně vyvažovalo jeho vzrušení. Už z dřívějška věděl, že bradavky jsou jednou z jeho erotogenních zón, a i teď se to potvrzovalo. Po bradavkách se dalším oblíbeným místem, kterému Paní věnovala svou pozornost, staly genitálie. Přejížděla po koulích, zadku i citlivém prostoru kolem análu a bavila se tím, jak sebou trhal. Postupně přidávala na intenzitě, aspoň se mu tu zdálo, neboť dotyky začaly skutečně víc píchat, než štípat. Ruku v ruce s tím ale narůstalo i jeho vzrušení, čímž se trochu vyvážila narůstající bolest.

Ona se mezitím bavila tím, jak sebou cukne, když se dotkne jeho citlivých míst, když tu se najednou začala smát:

„Ale ale… Něco ti z toho pásu leze ven. Vypadá to jako klitoris,“ konstatovala pobaveně a on vzápětí ucítil elektrické výboje na kousku předkožky, která se v důsledku vzrušení a snahy o erekci protlačila skrz otvor v pásu cudnosti, určený pro močení. Díky tomu měla Paní o zábavu postaráno a jeho tělo a mysl zaplavila vlna výbojů, které se střídaly tak rychle, že je vůbec nebyl schopen sledovat a ocitl se v jakémsi transu. Neschopen odporu či obrany jen vnímal, jak sebou jeho tělo škube při dotyku na nějakém citlivějším místě.

I téhle zábavy se ovšem Paní nakonec nabažila a dráždění ustalo. Ovšem jenom dočasně.

„Rozhodla jsem se, že přece jen vyzkouším i ten druhý nástavec. Stejně s tím nemůžeš nic dělat,“ oznámila mu. A aby nevyšel z koncentrace, políbila ho na čelo a zároveň s tím ho znovu na chvíli přidusila.

Druhý nástavec byl skutečně jinde, i tak se ale nejednalo o pocit, který by nazval bolestí. Začínal zjišťovat, že dnešní den hodně pozmění jeho představy o tom, co je to bolest, resp. jakou šíři a škálu pocitů může zahrnovat. Vlastně se jí přestával tolik bát. Teď si dokázal představit, že bolest, zvlášť když v sobě obsahuje erotično, nemusí být něco, co nelze zvládnout. Druhý nástavec už ovšem jehly připomínal nepokrytě a jeho tělo v zásadě přecházelo z jednoho škubnutí do druhého, v závislosti na tom, jak dlouhé pauzy Paní zvolila. Penis už mu stál v podstatě pořád, jen co klícka dovolovala. I tak to bylo nepřehlédnutelné  a Ona se tím velmi bavila.

„Teda ten musí být velkej. Podle toho, že je to tvrdé i tady,“ pronesla Paní zdánlivě zadumaně, když mu ohmatávala podbřišek těsně nad penisem.

„Já bych ho tak ráda odemkla a prohlédla si ho. Já bych si s ním tak ráda pohrála, nabažila se ho, podívala se, jak hezky tancuje pod elektrem. Jenže nemůžu. Dneska zůstane zamčenej“, předstírala zdánlivý smutek, ale reálně dovedně stupňovala jeho vzrušení.

Po chvíli se obrátila znovu k němu a se slovy, že mu ukáže, co ještě přístroj umí, ho zastrčila pod folii, která mu fixovala hruď, a to tak, aby se konec nástavce dotýkal bradavky. Alespoň si to myslel. Když si ověřila, že se jeho ruce nedotýkají kovových částí lehátka, přístroj zapnula. Zprvu se nedělo nic zvláštního. Přístroj vrněl a způsoboval známé pichlavé mravenčení. Po chvíli si však uvědomil, že něco je přece jen jinak. Zatímco předtím se pichlavý pocit týkal jen jednoho místa, nyní si uvědomil, že elektrizující mravenčení se postupně roznáší do celého jeho těla. Ona ho sledovala a pobaveně se usmívala.

„Líbí?“, zeptala se, když viděla, že pochopil.

„A to není ještě všechno, podívej.“

A po těch slovech si sundala kožené rukavice a pak se prsty jedné ruky zlehka dotknula jeho hrudi. A najednou jako by mezi nimi přeskočily jiskry! Jen vykulil oči, když ten slovy nepopsatelný pocit doputoval až do jeho mozku. Ona se opět spokojeně usmívala a její prsty se rozeběhly po jeho těle jako by to byla klaviatura piana. Co dotek, to exploze. Ten pocit se vůbec nedal srovnat s ničím, co dosud prožil. Nezmohl se na nic jiného, než že zhluboka dýchal a poddal se pocitům, které ho opanovaly. Naprosto při tom ztratil pojem o čase, zcela se oddal do rukou své Paní.

Najednou byl konec a na svém uchu pocítil Její polibek.

„Vypadá to, že sis to užíval a mně se to taky líbilo,“ šeptla mu do ucha.

„Jenže tě chci poznat ještě z jiné stránky. Chci vědět, jaký si zevnitř,“ uchichtla se.

Zkušeně trhla lehátkem, k němuž byl připoutaný, a nastavila ho tak, že poloseděl. Pak popošla dopředu, odpoutala mu nohy a usadila je v gynekologických opěrkách, nadto ještě zafixovaných folií.

„Jak už jsem říkala, abys mě třeba nechtíc nekopnul, až se budu bavit,“ okomentovala svoje počínání s úsměvem.

Na to si popotáhla blíž sezení a pro cosi se ohnula. Když se znovu narovnala, viděl, že má na rukou navlečené chirurgické rukavice a v jedné že drží přístroj s vibrační masážní hlavicí. Beze slova ho zapnula a přiložila k jeho varlatům. Vlastní reakce ho překvapila. S tím přístrojem neměl žádnou zkušenost, znal ho jen z obrázků, a tak nevěděl, co čekat. Trhnul sebou, vzepjal se v poutech a z hrdla se mu vydralo tiché zasténání. Pokud ho předtím elektrošoky vzrušovaly a zároveň vzrušení tlumily, čímž ho udržovaly poměrně bezpečně pod hranicí, tohle bylo přesně naopak. Brzy pocítil, že se k té hranici blíží velice rychle. Zvláště poté, co mu Paní přejela po klícce a zároveň mu v tom okamžiku promasírovala koule. Další zasténání upoutalo její pozornost.

„Copak se děje? Snad přece víš, že jsem řekla, že tě neodemknu. Je to sice škoda, uměla bych tě rychle přivést k výstřiku. Což bych s touhle hračkou dokázala vlastně i bez odemčení. Ale nic takového. Pamatuj, že máš zakázáno se dnes udělat. Až v sobotu. Což ti teda nezávidím.“

Tou pohrůžkou dost srazila jeho vzrušení. Naprosto netušil, jak to udělat, aby se nevystříkal, pokud bude takhle pokračovat. V pásu cudnosti by to přece nemělo být možné, pomyslel si, ale to málo, co už stačil zažít, jeho jistotu popravdě hodně nahlodávalo.

A Ona jako by mu četla myšlenky. Vypnula sice masážní hlavici, ale zaměřila se na jeho anál.

„Tak se podíváme, jaký jsi uvnitř,“ zasmála se. „Neboj se, začneme jedním prstíkem…“  

Ucítil, jak chviličku jemně krouží kolem a pak jak vstupuje opatrně dovnitř. Její druhá ruka ho mezitím hladila po genitáliích.

„Uvolni se… Tak a už jsem tam…“

Bylo to tak. Na chviličku ucítil uvnitř slabý odpor, ten ale takřka ihned polevil a Paní byla skutečně uvnitř. Ucítil pocit, který nedokázal popsat, netušil, odkud vychází, ale náhle byl rád, že je připoutaný, protože cítil, jak mu slábnou kolena a naopak tuhne penis v klícce. Jeho tělem jako šíp projelo zachvění.

„Líbí se ti to, viď?“, zaslechl Její hlas. „A teď si představ, že bych tě k tomu ještě odemkla a hrála si s tvým ocasem. To je co?“

„Prosím…“, zaúpěl – a myslel tím, že prosí, aby s tím přestala.

Ale ona pokračovala dál. Jak činy, tak slovy.

„Moc by mě to bavilo. Jsem zvědavá, za jak dlouho bys stříkal. A jak moc. Ale to dnes nezjistíme, jak už jsem řekla. Až příště. Ale to si tu týdenní abstinenci dáš předtím, ať je větší legrace… Ale, ale… Copak to vidím za kapičku?“, zasmála se. Ale přestala.

„Koukám, že potřebuješ maličko zklidnit,“ konstatovala Paní.

Přešla znovu dopředu k němu a tvrdě mu stiskla obě bradavky. A nejen to. Začala jimi kroutit. Zatnul zuby, ale dokázal se jí dívat do očí. Prolínaly se v něm pocity bolesti a radosti, v Jejích zářících očích totiž viděl, že je spokojená a že se baví. Najednou se sklonila a olízla jednu z jeho bradavek. Chvíli si s ní hrála a on se oddával blahu… Když tu najednou ucítil prudkou bolest, jak se do bradavky zakousla. Zasténal a jejich oči se znovu setkaly. Ty její zářily jako hvězdy na obloze. Pak se narovnala, přistoupila k němu a políbila ho. Když se to stalo poprvé, vyvedla ho z míry, nečekal od dominy takové jednání, teď už si ale zvykl a užíval si toho emočního napojení. Zhluboka oddechoval a jeho srdce prudce bilo. Cítil se zvláštně unavený, až nepochopitelně, na to, že celou dobu ležel, ale především spokojený a šťastný. Ona poodstoupila zpátky a už si myslel, že ho začne odvazovat, když tu ho pohladila na varlatech a řekla:

„Možná bychom je měli ještě trochu naplnit, ať to v tu sobotu stojí za to…“

A vzápětí zaslechl opět vrnění té pekelné vibrační hlavice.

Přejela mu přes anál, po vnitřních stranách stehen, přes šourek a zakončila to krátkým dotekem na vrcholu penisu. Bylo to, jako kdyby explodovala bomba! Pás cudnosti se tak rozvibroval, že on se jen vzepjal v poutech, zasténal a oči se mu prudce doširoka rozevřely. V tom okamžiku vibrace utichly.

„Přesně tyhle vykulené oči jsem chtěla vidět,“ smála se Ona a začala ho pomalu odpoutávat. On zatím ležel a celé to vydýchával. Tahle tečka byla skutečně mistrovské dílo za závěr. Cítil, že by nevydržel ani o sekundu víc. Celý se chvěl, jak jím procházel třas a jeho tělo se jen zvolna uklidňovalo. Paní mu dala času, kolik potřeboval.

Když se trochu zmátořil, slezl dolů z gynekologického lehátka, ale stále v něm myšlenky a emoce jen vířily. Paní seděla před ním a pokynula mu, aby přistoupil blíž a klekl si. Když tak učinil, objala ho, políbila a pošeptala mu do ucha, že mu moc děkuje a je na něho hrdá, že byl skvělý. On se stále zmohl sotva na jednu větu díků, ale o to emocionálněji Ji objal také. Tedy poté, co ho k tomu vyzvala. Do té doby by se neodvážil. V objetí chvíli setrvali a Paní se ho svými slovy snažila dostat zpátky. Začal tak v praxi chápat, co je to „after care“, o které dříve jen četl. Pocítil další vlnu vděku vůči své Paní, vděku za to, že se mu tak věnovala, vděku, že ji mohl vůbec poznat a svěřit se do rukou tak milé, sympatické, empatické a charismatické dominantní Dámy…